Časopis Jezdectví a rozhovor s Miloslavem Perníčkem
Nevím, zda patříte mezi čtenáře časopisu Jezdectví nebo si tento časopis, stejně jako mnozí, již delší dobu nekupujete. Ať už je tomu tak či onak, doporučuji Vám koupit si listopadové číslo Jezdectví a přečíst si rozhovor s Miloslavem Perníčkem (prezident SCHČT). Rozhodně to stojí za to (oněch 59,- Kč není tolik), protože takto cenné informace o názorech jednoho z nejpřednějších představitelů svazu je důležité znát: ať už se to týká prvního svazového plemenného hřebce Clina d'Or, KMK, šampionátu hříbat aj.
Osobní poznámka:
Netušila jsem, že SCHČT funguje jako one-man-show a "nějaké" schůze jsou
tak zcela zbytečné. Zavání to nepěkným systémem: já a pak někdy i vy. Je toho více, co mi v tomto rozhovoru vadí, ale to by bylo na dlouhé a nudné rozčilování se.
V každém případě má Zdena Motyginová můj obdiv a za tento rozhovor jí tleskám. Ukázala nám mnohé, teď jen, co s tím :-(
PS: Pro ty z Vás, kteří si budou chtít spravit náladu po přečtení výše zmiňovaného rozhovoru doporučuji články o šampionátech v Lanakenu a Warendorfu od Kateřiny Hanušové a o Ingrid Klimke od Kateřiny Bartůškové ;-)
trochu bych polemizoval s one-man-show, z rozhovoru s panem Perníčkem vyznělo jak ho ostatní přemlouvili, aby letošní výběr hřebců proběhl právě v Herouticích, v tomto případě dal zřejmě na názor ostatních...díky za tu oběť
OdpovědětVymazatanms.
One-man-show jsem myslela spíše na záležitost s nákupem svazového hřebce, kdy cituji z Jezdectví: "Kdybych čekal na svolání a schválení nějakou schůzí, tak bychom ho nikdy jako svazového nekoupili...".
VymazatBohužel, tak to v SCHČT chodí. Schůze neschůze, usnesení neusnesení, stejně to dopadne vždycky tak, jak chce duo Perníček a Růžička. Pánové se zvláště poslední dobou chovají, jako by měli patent na českého teplokrevníka a zřejmě se domnívají, že jsou nepostižitelní, když své nesmyslné kroky už ani neskrývají.
OdpovědětVymazatVšichni viděli "svazové zlato" v akci. Jeden z nejhorších hřebců, a to především svým charakterem a nechutí pracovat, a přesto tvrdošijně trvají na tom, že je prostě nejlepší, o čemž svědčí umělé druhé místo v závěrečných zkouškách v Písku. A nebyla jsem jediná, kdo se na vlastní oči přesvědčil o "kvalitách" tohoto hřebce. Byl opravdu jedním z nejhorších už při naskladnění, a moc mě zklamal, přestože jsem do jeho pedigree a barvy :-D vkládala velké naděje.
Místo toho, aby pan Perníček přiznal svoji chybu, tak jen mlží a mlží. Připadá mi to jako ti naši politici "v Lánech".
A přitom o co jde, vždyť jak se říká mezi koňáky: Do ženy, do melounu a mladého koně nevidíš. :-)
Také nechápu, co tak hrozného by se stalo, kdyby se skutečně přiznalo, že Clin d'Or je špatně jezditelný a ne příliš dobrého charakteru (kulantně řečeno). Ne, my se to dozvíme jen díky Jezdectví, za což mu patří velké díky, ve kterém zazněla slova testačního jezdce a odstoupivšího člena RPK. Bylo přece logické, že je šance 50:50. Přesně jak říkáš - do mladého koně člověk nevidí.
VymazatTaké jsem z Clina byla nadšená - prošel zahraničním körungem, což sice není záruka kvality, ale pořád lepší než u nás. Má kvalitní původ a nevypadá špatně. Jenomže je to mlaďoch a tam se nikdy neví a holt to nevyšlo :-(
Co mi hodně vadí je nákup stylem "já zachránil situaci". Sice mám opravdu slabost pro Bruce Willise v roli Johna McClana ve Smrtonosné pasti, ale podobného hrdinu zachraňujícího ČT tu opravdu není potřeba. Předpokládala jsem, že se o nákupu vedly dlouhé debaty, probírali se různí hřebci z různých rodin a také možnost pronájmu starších a prověřených plemeníků. Moje chyba, má naivita.